Úvod | Předmluva | Historické pozadí | Specifické rysy taoismu | První díl | Druhý díl
Historické pozadí
autora a díla
Jen málokterý čínský mudrc je na Západě tak dobře znám a
jeho dílo tolikrát přeloženo jako mistr Lao-c´ a kniha
"O tao a ctnosti", Tao te ´ting. A přesto o jejich
historickém pozadí víme tak málo, že to přivádí některé
moderní badatele až k pochybnostem o autentičnosti díla a
historicitě autora. I ti kteří jej pokládají za skutečně
žijící osobnost, liší se v názoru na dobu, kdy žil, a tím
i na stáří díla, které kladou do rozmezí několika set let.
Podle starověkých pramenů měl mistr Lao-c´ žít mezi léty
570-490 př.n.l., někteří badatelé však posunují vznik
díla až do 3 století př.n.l. a jiní je pokládají za
ještě mladší. Jsou i názory, že dílo není výtvorem
jednoho autora, nýbrž pouhou antologií moudrých rčení,
životních rad a naučení, jež byly později sebrány a
vydány pod jménem Lao-c´ovým. Tak vznikly a dodnes nejsou
vyřešeny spory nejen osobnost autora, ale i o charakter jeho
díla, jež podle některých názorů netvoří kompletní
myšlenkový celek, vyjadřující ucelený světový názor, ale
pouhou kompilací různorodých myšlenek, spojených více
vnější formou než vnitřní souvislostí. Všechny názory
jsou jen hypotézy, protože o autorovi i dílu neexistují
žádné historicky podložené doklady. Jediný historický
pramen je záznam u čínského "Herodota", historika
S´-ma Čchiena (145-186 př.n.l.), v němž podává různé v
jeho době dochované zprávy o životě mistra Lao-c´. Avšak i
podle tohoto stručného životopisu se soudí, že sám historik
měl o pravosti svých informací určité pochybnosti. Již samo
jméno Lao-c´ .... Starý mistr vzbuzuje pochybnosti. Bylo
prý východiskem z nouze a bylo prý obvykle dáváno všem
legendární a pololegendárním mudrcům. Také údaj, že
Lao-c´ žil sto šedesát a podle některých dokonce dvě stě
let, je pokládán za doklad o legendárnosti postavy.
Poslyšme proto, co o něm
praví tento historik: "Lao-c´ se narodil ve vsi
Čchü-čen, patřící do okresu Laj v obvodu Kchu v hrabství
Čchu. Jeho rodinné jméno bylo Li, vlastní jméno Er,
oficiálně se nazýval Po-jang, posmrtným titulem Tan.
Zastával funkci archiváře u dvora dynastie Čou... "
Z těchto konkrétních údajů by se dalo se stejnou
oprávněností soudit, že je historik uvádí právě proto,
aby jimi podepřel autentičnost. Vedle údaje, že byl
archivářem u králů Čou, zaznamenává o něm S´-ma Čchien
zprávu o návštěvě Konfucia, osobnosti historicky doložené
(žil v letech 551-479), u mistra Lao-c´. Praví: "
Konfucius se odebral do Čou, aby se dotázal mistra Lao-c´, co
soudí o ritech (pravidlech správného chování). Lao-c´
odpověděl: "Lidé o nichž mluvíte (míní starověké
"svaté vládce" - vzory ušlechtilého chování), už
dávno zpráchnivěli spolu se svým tělem a kostmi. Co z nich
zbývá, jsou jenom slova. A nadto: Jestliže ušlechtilý muž
dovede získat svou dobu; je vozen v kočáře; nemá-li
přízeň doby, pohybuje se z místa na místo jako uschlý
rákos hnaný větrem. Říká se, že dobrý obchodník tají
své bohatství a tváří se, jako by nic neměl; že muž,
jenž dosáhl plné ctnosti, tváří se navenek, jako by byl
hloupý. - Zbavte se své pyšné domýšlivosti a nadměrných
žádostí. Odložte svůj vznešený postoj a přemíru
ctižádosti. Nic z toho vám nemůže být k užitku. To je
vše, co vám mohu říci. Konfucius zmaten odešel.
Tón této rozmluvy prozrazuje již vyhraněnou rivalitu mezi oběma mudrci a jejich naukami, což by mohlo nasvědčovat, že záznam je pravděpodobně pozdějšího data. Lao-c´ ironizuje základní principy konfuciánské školy, dodržování obřadnosti, rodinných vztahů a občanské loajality, zdůrazňování učenosti "chytrosti" a mravní nadřazenosti vzdělance, onoho "ctnostného", "ušlechtilého muže" jak se později vyhranily u konfuciánů. S´-ma Čchien dále pokračuje:
"Lao-c´ pěstoval tao a ctnost. Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil dlouhá léta v království Čou. Když viděl , jak dynastie upadá, opustil zemi. Došel k pomeznímu průsmyku Chan-ku. Strážce průsmyku jej s radostí přijal a řekl: Pane, vidím, že hodláte odejít od ústraní. Nemohl by jste předtím sepsat knihu pro mé poučení? Na to sepsal Lao-c´ o dvou dílech, něco přes pět tisíc slov, v němž vyložil zásady své nauky o tao a ctnosti. Pak odešel. Nikdo neví, kde ukončil své dny ... Lao-c´ byl mudrc, který toužil žít ve skrytosti ..."
Posledními větami chce asi S´-ma Čchien naznačit, že bližší osudy mistra Lao-c´ jsou zahaleny temnotou. Naštěstí tu zůstává jeden pevný bod, dílo samo, a to - nezávisle na tom, zda vzniklo o několik set let dříve nebo později, zda je celé nebo jen zčásti dílem jednoho autora. Působilo na vývoj čínského myšlení a na utváření čínské mentality nesmírně silně po dobu několika staletí a zůstává aby mohlo působit i dnes. Smím-li zde vyslovit svůj názor, tedy se domnívám, že jde o dílo velmi staré, především jeho první část, že podává ucelený názor na svět, že má dokonalou vnitřní logiku a až překvapující modernost.
Název Tao te ťing je
pozdějšího data, až z doby Chan (206-220 př.n.l.), kdy byla
řada klasických textů restituována. Původně , jako
většina starověkých textů nesla jen jméno svého původce.
Slovo ťing znamená "posvátná kniha",
"morální kánon" - (buddhisté později tento termín
používali ve významu "sútra").
Počet slov se v různých vydáních liší. Například
vydání Wang Pi má 5683, jinde jen 5670 slov. Rozdělení do 81
kapitol má prý spojitost s magickým významem čísla 9 (9 x
9) znamenající totalitu. Dělení do dvou částí je starého
data, původně se prvá část označovala Tao-ťing a druhá
Te-ťing; prý proto, že první díl (mající 37 kapitol)
začíná slovem Tao, druhý slovem Te. Domnívám se, že je zde
i hlubší obsahový důvod. Prvá část podává základní
poučky v oblasti filosofické, druhá je jejich aplikací v
praxi. To odpovídá i hledisku taoistické ontologie v niž tao,
základ a původ všeho, se exteriorizuje a realizuje
prostřednictvím své inherentní virtuální síly, te -
"ctnosti".
Oba díly se liší i stylisticky. První díl je sevřenější,
je psán velice striktním a koncízním stylem. Druhý je
konkrétnější, mnohomluvnější, některé kapitoly přímo
působí dojmem komentáře k příslušným kapitolám prvního
dílu. Je to zcela logické, neboť většina kapitol druhého
dílu se týká otázek společenských a soustřeďuje se na
otázky konkrétního lidského společenství.
Překladatelsky byl pro mne
přechod z prvního dílu do druhého velmi markantní, takže
jsem se zpočátku dokonce domnívala, že jen první díl je
skutečně autentický a druhý je až jeho pozdějším
rozvedením. Když jsem se to snažila podepřít důkazy, našla
jsem průkazných textových materiálů tak málo, že jsem
musela tento svůj dojem odsunout do sféry pouhé subjektivní
domněnky. Při posuzování textu je totiž nutné vzít v
úvahu velkou pravděpodobnost jeho korupce (poškození),
zpřeházení kapitol, vynechání některých slov a vět nebo
naopak pozdějších interpolací - to nasvědčuje i nestejný
počet slov v různých vydáních. Přesto s mi jeví první
díl jako logicky koherentnější celek, v němž jednotlivé
kapitoly na sebe navazují a myšlenkově do sebe zapadají
(vstupní část jedné kapitoly bývá zpravidla rozvedením
závěrečné části kapitoly předchozí). Také z hlediska
celkové konstrukce tvoří vstupní kapitola jakýsi úvod k
prvnímu dílu, neboť vyjadřuje v kostce všechny základní
myšlenky nauky, jež jsou v dalších kapitolách postupně
rozváděny až k závěrečné 37. kapitole, která je jejich
shrnutím a zároveň promítnutím do konkrétní roviny
lidského soužití. Tím se tato kapitola stává jakýmsi
úvodem k druhé části spisu. Odmítám proto zcela názor
těch badatelů, kteří pokládají Tao te ťing za pouhou
sbírku moudrých rčení řazených do tématických okruhů. To
vede různé badatele k pokusům o nové řazení podle různých
hypotéz. Tato nová řazení jsou závislá na subjektivním
řazení badatel a pokládám je za větší porušení a
zatemnění textu než možná "porušení" původní.
Tyto názory mohly vznikat snad z důvodu, že Tao te ťing se
zcela odlišuje obsahem a charakterem od dalších starověkých
čínských textů. Na prvý pohled je zarážející, že se zde
nevyskytuje jediná konkrétní osoba, dílo se pohybuje v
obecné rovině. Není tu jediný dialog, obvyklá
"naučná" forma v jiných spisech, jediná bajka,
příběh nebo přirovnání, jimiž oplývá například mistr
Čuang-c´, nejvýznamnější stoupenec a propagátor taoismu.
Domnívám se že i pro čínské
literáty byl Tao te ťing dílem natolik odlišným, že zprvu
zůstávalo nepovšimnuto a že teprve dík zpracování mistra
Čuang-c´, který vtělil tuto nauku do obvyklé
"klasicky čínské" literární formy, získalo svoji
popularitu. Snad i proto je jeho vznik posunován až do jeho
doby (380-320 př.n.l.). Možná to vysvětluje i jeden další
faktor, uváděný jako důvod tvrzení o pozdějším vzniku
díla. Totiž v nejstarších čínských textech není Tao te
ťing přímo citová, citace většinou nejsou v autentickém
znění, ale v interpretaci nebo volném podání příslušného
autora. Podle některých jméno Lao-c´ reprezentuje řadu
myslitelů, a osobnost jež poslední upravovala text a vtiskla
mu konečný ráz jenž se dochoval do naší doby.
Všechny tyto otázky se mi znovu vracely v průběhu práce,
čím důkladněji jsem text studovala, tím silněji jsem
pociťovala celou jeho ojedinělost a odlišnost. Pak jsem se
začala zamýšlet zda je text skutečně autochtonně čínský.
později jsem zjistila, že podobnou myšlenku měli i jiní
badatelé. Ovšem prověřit tuto myšlenku a vystopovat původ
autora je pro nedostatek dochovaných důkazu nemožné. Kromě
toho se okolo postavy autora začalo tvořit množství legend s
detailně vypracovanými údaji o jeho zrození, o podivných
událostech v jeho dětství i v dalším životě včetně jeho
odchodu na západ, kdy "usednuv na černého buvola zmizel
beze stopy v poušti". Jakékoli reálné údaje se
rozpadají pod vrstvami těchto nánosů.
První evropské překlady
, pořízené zpočátku do latiny, povětšině badateli z řad
misionářů, nesou silné snahy dokázat, že ani Číňané
nebyli odsouzeni k pohanství, že i jim bylo dáno osvícení
zjevením věčných pravd křesťanské věrouky. Nacházejí
proto řadu míst, jež tento názor "potvrzují". Na
řadě míst poukazují na podobnost mezi některými výroky Tao
te ťingu a výroky Starého a Nového zákona, někteří
(A.Rémusat) dokonce obhajují názor, že jsou v něm náznaky
pojetí "božské trojice".
Zastánci idealistických koncepcí minulého století
nacházejí opět doklady pro své koncepce a v poslední době
vznikají pokusy vidět ve spise jeden z dokladů prvního
materialistického pojetí světa - nemluvě o těch, kdo
pokládají taoismus za "mystický kvietismus",
"únikovou teorii" a podobně. To vše jsou z
metodologického hlediska hrubé anachronismy, neboť taoismus
nelze sevřít do žádného přesně vymodelovaného kadlubu.
Právě pro jeho charakter -- všemu zabsolutizovanému a
absolutizujícímu se příčící. Tím se zcela liší od
našeho způsobu myšlení, avšak i od ostatních čínských
nauk.
Berta Krebsová v březnu 1970
Úvod | Předmluva | Historické pozadí | Specifické rysy taoismu | První díl | Druhý díl