Přirozená střelba - Metodika nácviku - Jak střílí Izraelci - CAR System centrální osy
Obrana z auta - Obrana zblízka - Účinnost střeliva - Mýtus zastavujícího účinku

Střelecká revue 2/2001
Výtah z přednášky americké předního instruktora Jerryho Ushera - přeložila Anna Křenková.

Jediným cíle nácviku sebeobrany je přežití, to musí být jádrem nácviku. V krizové situaci bychom měli první uvažovat, jak se střetnutí vyhnout. Hrdinský syndrom zahubil více lidí, než rozdíl v umění. Schopnosti vyhnout se konfliktu se učí jinak policie, jiné ozbrojené složky i občan. Leckdy je příčina střetnutí zcela banální a leckdo je řeší použitím zbraně.

Skutečnost, že jste schopni zasáhnout terč je pozitivním, ale nestačí pro přežití v nebezpečných situací. Technika pevného postoje, koncentrace pohledu na mířidla a pomalu se zvyšující tlak prstu na spoušť přispěje k dobrým výsledkům na terči. Pamatuji se na dva strážce veřejného pořádku, kteří byli usmrceni v přestřelce, ačkoli byli oba výborní sportovní střelci. Při této nehodě stáli oba v noci na nechráněném místě a snažili se mířit, ačkoli po nich vypálili útočníci. Ani jeden z útočníků nebyl trénovaný střelec...

Dobře vedený trénink učí, jak se správně rozhodovat. Postoj, přesun a vhodné využití úkrytu jsou při přirozené střelbě ve vzájemném propojení. Využití úkrytu je mnohem důležitější než jakákoli střelecká dovednost. Panika vyvolaná střetnutím může způsobit, že nervózně hmatáme po zbrani a tím se vystavujeme nebezpečí, místo abychom vyhledali příležitost k úniku nebo úkrytu.

Uvedu příklad policisty, který právě nebyl ve službě a zastavil autem na křižovatce. K okénku auta se přiblížil muž, namířil na něj zbraň a požadoval, aby vystoupil z auta. Útočník udělal chybu, když se rozhlédl kolem sebe a tím dal policistovi trochu času. Ten se vrhnul na pravé sedadlo, tasil, zamířil a vypálil dvě rány skutečně jedním pohybem. Jedna kulka škrábla útočníka do čela a druhá jej minula. Útočník se odpotácel dozadu. Policista vypálil další dvě rány, když útočník procházel za zadním okénkem a jednou ranou jej zasáhl do prsou. Násilník se dostal do úzkých a pro krev stékající z čela neviděl. Policista vyběhl z auta a přeskočil zídku u silnice. Útočník pokračoval v obcházení auta a pokoušel se najít oběť o které si myslel, že je stále ve voze. Policista vypálil ještě jednu ránu a zasáhl útočníka do hlavy.
Mířená střelba by byla asi efektivnější co do přesnosti, ale na tu nebudete mít dost času. Tato blesková střelba zapůsobila momentem překvapení a na několik okamžiků útočníka zastavila.

Technika přirozené střelby (natural shooting) vychází z předpokladu, že v sebeobranné situaci na kratší vzdálenost není zapotřebí používat mířidla. Na cíl míříte tak, jako by jste na něj ukazovali prstem. Zpočátku opravdu ukazováček položíte mimo lučík, rovnoběžně s hlavní. Nácvik tímto způsobem provádíme jen krátkou dobu, aby nevznikl nevhodný návyk.

Kritickým bodem bezprostřední střelby není postoj, ale technika uchopení a tažení zbraně. Tasená braň musí být pokračováním paže a prst musí být položen na spoušť aniž byste se na něj dívali. Z počátku výcviku uchopte zbraň a ukazovák položte podél hlavně. Upravte držení, aby prst byl horizontálně i vertikálně rovnoběžně s hlavní. Cvičte jednoruční i obouruční držení zbraně. Cvičte tak dlouho až se ruka přizpůsobí zbrani. Pokud se vám po určité době nevyhovuje držení nebo přesnost zbraně uvažujete o výměně nebo úpravě rukojeti. Nezapomeňte, že neméně důležitým prvkem přirozené střelby je technika spouštění v jednočinném i dvojčinném režimu je bez strhávání.