MAIN PAGE

Tyto sbírky poezie provedl formou variací nebo parafrází Bohumil Mathesius (*14.7.1888 +2.6.1952) v období od konce první světové války do roku 1949. (Překlad Jaroslav Průšek). Můj převod na Web je proveden formou výběru (nejsou uvedeny, nejdelší básně z prvního dílu). Napište mi:

Předmluvy na této straně: Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny, Třetí zpěvy staré Číny.

Zpěvy staré Číny - vychází z osmého vydání nakladatelství Melantrich ze září roku 1949.
Chronologie autorů
Ši-čing (sbírka 305 básní a zpěvů) , 12.-7. století před Kristem.
Konfucius, 551-479 před Kristem.
Wen-čün, básnířka, 2. století před Kristem.
Pan Čie-Jü, básnířka, 1. století před Kristem.
Wang Hsi-či, 321- 427
T'ao Jüan-ming, 327-427
Je Li, 5.století
Li Po, 701-770
Tu Fu, 712-770
Všichni ostatní básníci (kromě lidových, neznámých a dramatika "Bílého kožichu") jsou z doby dynastie T'angů, to je 7. až 8. století.
Ou-jang Hsiu, autor "Pavilonu starého bumbalisty", 1007-1072.

Předmluva z března 1939 - výběr
Popud k nejnovějšímu zájmu Západu o Čínu dala podle spisovatelky Pearl S. Buckové nostalgie některých západníků, závidějících Číně její prostotu a klidnou životní osnovu. Na tom něco je: jednotnost, klid a skoro monolitnost čínského životního názoru působí dnes v rozrušené Evropě skoro balzamicky. Ale snad je za tím ještě něco víc. Jak jsem již uvedl v doslovu ke své sbírce čínské lyriky "Černá věž a zelený džbán" (1925), z níž část je do této sbírky převzata - vidím v tomto zájmu i druh západnického kulturního neklidu.
Čína, která v 18. století - hlavně přičiněním jezuitů - byla velkou inspirátorkou rokoka a přitahovala severským konfuciovským racionalismem naše osvícence, jak Leibnize a Christiana Wolfa, tak i Voltaira i jiné encyklopedisty, ustoupila v století devatenáctém ze zorného pole umělců a politických filosofů a stala se problémem hospodářským.
Vyjasněme si nejprve základní fakta a rozdíly. Evropan Gustav Wyneken v doslovu k překladu Laotse-ova "Tao Te Kingu" (Kniha o cestě nebo kniha o smyslu života) vidí velmi bystře rozdíl mezi Evropou a Čínou: "Nám být člověkem je být bojovníkem, být nadčlověkem je být hrdinou; Číňanům je světcem ten, kdo působí bez činů, kdo nebojuje. To je rozdíl mezi Evropou a Asií. Asie je jako velká v sobě klidná vaječná buňka, Evropa pak malé, ale pohyblivé, aktivní spermatozoon. My věříme v ducha, který je vždy mužem, Asie ctí živnou matku, neboť hlubiny duch je temná žena.
Podívejme se nyní na druhou stranu. V roce dvacátémpátém dostalo se mi do ruky dílko anonymního (také charakteristické) konzervativního čínského učence, který studoval a procestoval Evropu. Vydal je anglicky G.L.Dickinson pod názvem "Dopisy čínského učence". Pod zdvořilou formou je to asi nejostřejší lekce dnešní Evropě, jakou jsem kdy četl. Uvedu několik ukázek, aby se objasnilo jak se oni dívají na nás.
Jako čarodějův učeň duchy, rozpoutali jste vy ,Evropané, hospodářskou soutěž, jen proto, abyste došli k poznání, že nejste sto ji zvládnout. Za posledních sto let bylo vaše zákonodárství nepřetržitým a neplodným pokusem urovnat vaše spletené hospodářské poměry. Vaši chudáci, opilci, práce neschopní, nemocní, starci a nezaměstnaní vás tíží jako noční můra. Uvolnili jste všechna lidská a osobní pouta a pokoušíte se je teď marně nahradit neosobní činností státního aparátu. Nejnápadnější známkou vaší civilizace je vaše neodpovědnost. Osvobodili jste síly, které neumíte ohlídat, upadli jste do pastí, které jste si sami nastražili. Váš kapitál žije a chce být krmen, necháte-li jej hladovět, obrací se proti vám a škrtí vás. Produkujete co musíte produkovat, a nekonzumujete, co konzumovat chcete, ale co konzumovat jste přinuceni ... . Jako hladové bestie vrháte se vy Evropané na nevykořistěné oblasti zeměkoule. To je smysl vašeho zbrojení. Vaše obchodní vztahy, o nichž jste předpokládali, že budou vztahy míru, udělaly z vás navzájem smrtelné nepřátele a posunuly vás do blízkosti války. Rubem vašich technických triumfů je rozpad duchovního myšlení, vaše smysly jsou mrtvé pro vnější dojmy a vnitřní zážitky. Váš život je nekonečná řada závěru z premis, které nezkoušíte, až k soudům, které jste nečekali, ani nechtěli. Všude samé prostředky a nikde cíl ... Kde jsou vaše výhody? Váš lid má více prostředků, více jí a pije - a tím přednosti přestávají. Je méně veselý, méně spokojený a méně pilný. V posledním stu let jste zničili celou společnost, vlastnictví, rodinu, náboženství, morálku, rozdíly tříd, všechny věci, které jsou nejvyššího významu v lidských vztazích.
Jako pointa k tomuto rozhorlenému kázání zní pasáž z interviewu André Gidea s čínským státníkem kolem roku 1925 pod názvem "Budoucnost Evropy". Ptal jsem se ho na večeři v Paříži co ho na cestách Evropou nejvíce upoutalo; odpověděl mi: fakt, že jsem našel v Evropě na všech obličejích výraz únavy, starostí a smutku; má dojem, že my Evropané, známe všechna umění kromě jediného - umění býti šťasten.
A starý západník Gide - opakuje na konci stati Číňanova slova o evropském a čínském individuu, z nichž jedno se snaží splynout s masou, kdežto u nás všechno pracuje na tom individua vytvořit. A starý individualista Gide se melancholicky rozpomíná na slova Montesquieuova: "Ano, jejich výroba je příliš drahá ..." a končí: "je to příliš drahé a celá ta smutná komedie, která se v našem západním světě odehrává, má název: "Hledání individuálního aneb Oběť štěstí".

V Praze v březnu 1939, Bohumil Mathesius

Nové zpěvy staré Číny - sedmé vydání nakladatelství Melantrich v srpnu 1949.
Chronologie autorů
Ši-čing, sborník třísetpěti básní a zpěvů, 12-7.století před Kristem
Tao Jüan-ming, 327-427
Hsü Jüan-čia, jedenácté století
Su Tung-p'o, rovněž jedenácté století
Všichni ostatní jsou ze zlaté doby čínské poezie, dynasie Tangů, sedmé až osmé století.

Předmluva - Jejich čínštější tvář a cesta k ní.
Nebyl to úspěch "Zpěvů staré Číny", který mne přiměl sebrat a vydat tyto Nové zpěvy: mnohem spíše jsem chtěl v nich zachytit onu čínštější tvář starých čínských básníků, na niž se nedotalo ve sbírce první. V ní jsem hledal styčné plochy mezi citovým a obrazovým světem čínským a evropským (poezie pijácká a válečná) a snažil se ji vyjádřit způsobem přizpůsobeným evropské vnímavosti; tady chci jak výběrem témat tak tvarově ukázat čtenáři jejich čínštější tvář. ...

V Praze v listopadu 1940, Boh.Mathesius

Třetí zpěvy staré Číny - první vydání nakladatelství Melantrich v říjnu 1949 - 20 tisíc výtisků.
Chronologie autorů
Wei Čuang, rozhraní 8. a 9. století po Kristu
Kuan Han-Č'ing, 13. století
Poslední vládce Li, 936-978
Po Čü-i, 772-846
Fan Čung-jen, 989-1052
Wang Jü-č'eng, zemřel 1001
Paní Huang, není známo
Wang An-ši, 1021-1086
Su Tung-p'o, 1036-1101
Č'ing Kuan, okolo1086-1100
Šao Jung, 1011-1077
Seng Liang-fu, neznámo
Ču Hsi-čen, neznámo
Wang Jen-sou, neznámo
Li Po, 701-762
Tu Fu, 712-770
T'ao Jüan-ming, 365-427

Závěr ke Zpěvům staré Číny do Jaroslav Průška
Text je silně poznamenán dobou vzniku, vybral jsem jen některé pasáže.

... Staré čínské myšlení bylo ovládáno představou řádu (li) a harmonie (ho) v níž měla žít společnost v souladu s přírodou. Každý čin porušující soulad narušoval nejen společnost, ale i přírodu. (hospodářství záviselo do značné míry na vodních pracích a každá anarchie měla vzápětí za následek neúrodu a hladomor). Proto i z umění měly a musely být vyloučeny všechny prvky rozkladné, umění mělo zušlěchťovat člověka, ukazovat jeho krásu a důstojnost. Celé umění mělo sloužit žen, humanitě, skutečnému lidství. Umění bylo podrobeno přísné cenzuře morální ve smyslu společenském. Poezie na rozdíl od poezie evropské neměla opěvat vášeň erotickou, chorobné city a instinkty, či touhu po moci, nebo snad skládat hymny na mocné tohoto světa. Jediným ideálem všeho starého klasického umění byl dobrý, vyrovnaný člověk a čínská poezie proto zachovávala onu uměřenost, smysl pro reálno, a pravou, třeba méně blýskavou a vábivou krásu, jež je základním příznakem umění vpravdě klasického.
Ve staré společnosti byly tyto ideály pouhými ideály, neboť skutečnost byla zcela jiná. Žít jimi mohl jen ten, kdo třeba jako T'ao Jüan-ming dovedl odmítnout "hrbit se pro několik měřic rýže" a stáhl se do ústraní, kde žil mezi svými prostými přáteli - sedláky. Přesto tyto ideály, vyslovované nejlepšími duchy Číny, byly v podstatě ideálem mas selského lidu. Studujeme-li lidovou poesii čínskou, vidíme, jak blízko je tato slovesnost poesii největších géniů Číny. Staří básníci věnovali srozumitelnosti a lidovosti velkou péči. Víme, že např. Po Čü-ji z t'angské doby dával své číst verše staré chůvě a upravoval každý výraz, kterému nerozuměla. ... I v pozdější době např. básníci cz'i v sungské době viděli největší úspěch svých básní, když zlidověly a staly se lidovým popěvkem. Mnohé jejich básně se zachovaly jen jako vložky v lidových vyprávěních (povídkách) a často již jen anonymní básně. ...
Nápadným jevem v dějinách čínské literatury je naprostá převaha poezie lyrické nad epickou. Čína ze staré doby nemá žádného eposu a její literatura začíná sbírkou lyrických básní "Kniha písní" - Ši-čing. ...
Ráz básní je ovlivněn i rázem čínského starého jazyka. V tomto jazyce jsou jednoslabičná slova neměná a funkce je dána až jeho polohou ve větě. Mimo větu se nerozlišují gramatické kategorie, slovo není ani podstatným jménem, přídavným jménem či slovesem, či lépe řečeno je vším. Čínská slova mají obecnější význam než naše. Např . slovo niu znamená vola a též zacházeti s někým jako s tažným zvířetem. Slovo nü - žena, je také obecnější. Ve spojení nü-hai-czi s významem "ženské dítě", "dcerka" se stává přídavným jménem. Také slovesa jsou mnohem obecnější. Třeba slovo fei - letět se neodlišuje ani formou či platností mluvnickou do šu - strom nebo huang - žlutý. Je to představa letu a létání v nejobecnějším smyslu. Čínské sloveso neumí vyjádřit ani čas, ani rod ani číslo ... . Již tímto způsobem vyjadřování jeví se v čínštině děje spíše toliko jako vlastnosti než věčně měnlivé stavy. Nebudeme daleko od pravdy když budeme onen klid dýšící z čínské literatury vysvětlovat odlišnou strukturou jazyka.
Ještě bychom se měli o tónech, které dodávají čínské větě neobyčejné melodičnosti a jsou významným stavebním materiálem pro poezii. Každé čínské slovo se vyslovuje v jednou za čtyř (ve starém jazyce jich bylo dokonce pět) tónů. Čínské verše, i když šlo o básně a nikoli vysloveně písně, se recitovali zpěvně, eventuelně k doprovodu některého hudebního nástroje.
... Velikou důležitost má i zvláštní čínská fonetika. Charakteristickým rysem čínštiny je neobyčejné množství dvojhlásek, kontrastující s poměrnou chudobou souhlásek. Ještě příznačnějším pro tento jazyk je neobyčejná pravidelnost, mohli bychom říci schematičnost ve fonetické struktuře slabiky - slova. Vedle slov ča, č'a, čan, č'an, čang, č'ang mám odpovídající řadu ta, t'a, tan, t'an, tang, t'ang, a podobně máme řady s náslovným k, p a jednoduché, neaspirované řady s h, f atd. Tyto neobyčejně malé rozdíly mezi slovy vedly k vytříbení citu pro volbu slov. Neobyčejně pravidelná struktury čínštiny vedla k obecné schematizaci, tak příznačné pro celé čínské myšlení, a současně navozovala představu pravidelnosti, rytmu a balance, které ovládají čínská umění.
Třetí sbírka Mathesiových Zpěvů zachycuje tři stádia vývoje čínské poezie od vrcholné doby klasické čínské poezie za dynastie T'angů, přes písně c'zi až k poezii zlidovělé. Za reprezentanty nejvyšší formy jsme vybrali básníky Li Po a Tu Fu. Li Po zosobňuje geniální rozmach, rozkoš, vtip, onen základní optimismus a přitakání životu. Tu Fu pak zosobňuje tragické zkušenosti, onu bolest a zármutek čínských mas, deptaných věčnými občanskými válkami a strašnými přírodními katastrofami. Druhé stádium charakterizují básně c'zi, které vznikly ze staršího typu básní ši jež měly velice přísnou osnovu tónovou a rýmovou a byly poněkud monotonní. Básně c'zi byly skládány vždy na určitý známý nápěv, měly rozmanitou délku veršů a velmi složité rozvrstvení tónů. Byly bližší lidovým vrstvám a zlidověly. Básně c'zi většinou využívaly chudší tématiku, než předchozí typ ši..

Předmluvy: Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny, Třetí zpěvy staré Číny , Nahoru, Zpět