Předmluva a úvod | Zpěvy staré Číny | O překladech |
Nové zpěvy staré Číny | Třetí zpěvy staré Číny | Z encyklopedie |
Tyto sbírky poezie provedl formou variací nebo parafrází Bohumil Mathesius (*14.7.1888 +2.6.1952) v období od konce první světové války do roku 1949. (Překlad Jaroslav Průšek). Můj převod na Web je proveden formou výběru (nejsou uvedeny, nejdelší básně z prvního dílu). Napište mi:
Předmluvy na této straně: Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny, Třetí zpěvy staré Číny.
Zpěvy staré
Číny - vychází z osmého vydání nakladatelství
Melantrich ze září roku 1949.
Chronologie autorů
Ši-čing (sbírka 305 básní a zpěvů) , 12.-7. století před
Kristem.
Konfucius, 551-479 před Kristem.
Wen-čün, básnířka, 2. století před Kristem.
Pan Čie-Jü, básnířka, 1. století před Kristem.
Wang Hsi-či, 321- 427
T'ao Jüan-ming, 327-427
Je Li, 5.století
Li Po, 701-770
Tu Fu, 712-770
Všichni ostatní básníci (kromě lidových, neznámých a
dramatika "Bílého kožichu") jsou z doby dynastie
T'angů, to je 7. až 8. století.
Ou-jang Hsiu, autor
"Pavilonu starého bumbalisty", 1007-1072.
Předmluva z března 1939 - výběr
Popud k nejnovějšímu zájmu Západu o Čínu dala podle
spisovatelky Pearl S. Buckové nostalgie některých
západníků, závidějících Číně její prostotu a klidnou
životní osnovu. Na tom něco je: jednotnost, klid a skoro
monolitnost čínského životního názoru působí dnes v
rozrušené Evropě skoro balzamicky. Ale snad je za tím ještě
něco víc. Jak jsem již uvedl v doslovu ke své sbírce
čínské lyriky "Černá věž a zelený džbán"
(1925), z níž část je do této sbírky převzata - vidím v
tomto zájmu i druh západnického kulturního neklidu.
Čína, která v 18. století - hlavně přičiněním jezuitů -
byla velkou inspirátorkou rokoka a přitahovala severským
konfuciovským racionalismem naše osvícence, jak Leibnize a
Christiana Wolfa, tak i Voltaira i jiné encyklopedisty,
ustoupila v století devatenáctém ze zorného pole umělců a
politických filosofů a stala se problémem hospodářským.
Vyjasněme si nejprve základní fakta a rozdíly. Evropan Gustav
Wyneken v doslovu k překladu Laotse-ova "Tao Te Kingu"
(Kniha o cestě nebo kniha o smyslu života) vidí velmi bystře
rozdíl mezi Evropou a Čínou: "Nám být člověkem je
být bojovníkem, být nadčlověkem je být hrdinou; Číňanům
je světcem ten, kdo působí bez činů, kdo nebojuje. To je
rozdíl mezi Evropou a Asií. Asie je jako velká v sobě klidná
vaječná buňka, Evropa pak malé, ale pohyblivé, aktivní
spermatozoon. My věříme v ducha, který je vždy mužem, Asie
ctí živnou matku, neboť hlubiny duch je temná žena.
Podívejme se nyní na druhou stranu. V roce dvacátémpátém
dostalo se mi do ruky dílko anonymního (také
charakteristické) konzervativního čínského učence, který
studoval a procestoval Evropu. Vydal je anglicky G.L.Dickinson
pod názvem "Dopisy čínského učence". Pod
zdvořilou formou je to asi nejostřejší lekce dnešní
Evropě, jakou jsem kdy četl. Uvedu několik ukázek, aby se
objasnilo jak se oni dívají na nás.
Jako čarodějův učeň duchy, rozpoutali jste vy ,Evropané,
hospodářskou soutěž, jen proto, abyste došli k poznání,
že nejste sto ji zvládnout. Za posledních sto let bylo vaše
zákonodárství nepřetržitým a neplodným pokusem urovnat
vaše spletené hospodářské poměry. Vaši chudáci, opilci,
práce neschopní, nemocní, starci a nezaměstnaní vás tíží
jako noční můra. Uvolnili jste všechna lidská a osobní
pouta a pokoušíte se je teď marně nahradit neosobní
činností státního aparátu. Nejnápadnější známkou vaší
civilizace je vaše neodpovědnost. Osvobodili jste síly, které
neumíte ohlídat, upadli jste do pastí, které jste si sami
nastražili. Váš kapitál žije a chce být krmen, necháte-li
jej hladovět, obrací se proti vám a škrtí vás. Produkujete
co musíte produkovat, a nekonzumujete, co konzumovat chcete, ale
co konzumovat jste přinuceni ... . Jako hladové bestie vrháte
se vy Evropané na nevykořistěné oblasti zeměkoule. To je
smysl vašeho zbrojení. Vaše obchodní vztahy, o nichž jste
předpokládali, že budou vztahy míru, udělaly z vás
navzájem smrtelné nepřátele a posunuly vás do blízkosti
války. Rubem vašich technických triumfů je rozpad duchovního
myšlení, vaše smysly jsou mrtvé pro vnější dojmy a
vnitřní zážitky. Váš život je nekonečná řada závěru z
premis, které nezkoušíte, až k soudům, které jste
nečekali, ani nechtěli. Všude samé prostředky a nikde cíl
... Kde jsou vaše výhody? Váš lid má více prostředků,
více jí a pije - a tím přednosti přestávají. Je méně
veselý, méně spokojený a méně pilný. V posledním stu let
jste zničili celou společnost, vlastnictví, rodinu,
náboženství, morálku, rozdíly tříd, všechny věci, které
jsou nejvyššího významu v lidských vztazích.
Jako pointa k tomuto rozhorlenému kázání zní pasáž z
interviewu André Gidea s čínským státníkem kolem roku 1925
pod názvem "Budoucnost Evropy". Ptal jsem se ho na
večeři v Paříži co ho na cestách Evropou nejvíce upoutalo;
odpověděl mi: fakt, že jsem našel v Evropě na všech
obličejích výraz únavy, starostí a smutku; má dojem, že my
Evropané, známe všechna umění kromě jediného - umění
býti šťasten.
A starý západník Gide - opakuje na konci stati Číňanova
slova o evropském a čínském individuu, z nichž jedno se
snaží splynout s masou, kdežto u nás všechno pracuje na tom
individua vytvořit. A starý individualista Gide se
melancholicky rozpomíná na slova Montesquieuova: "Ano,
jejich výroba je příliš drahá ..." a končí: "je
to příliš drahé a celá ta smutná komedie, která se v
našem západním světě odehrává, má název: "Hledání
individuálního aneb Oběť štěstí".
V Praze v březnu 1939, Bohumil Mathesius
Nové zpěvy
staré Číny - sedmé vydání nakladatelství
Melantrich v srpnu 1949.
Chronologie autorů
Ši-čing, sborník třísetpěti básní a zpěvů,
12-7.století před Kristem
Tao Jüan-ming, 327-427
Hsü Jüan-čia, jedenácté století
Su Tung-p'o, rovněž jedenácté století
Všichni ostatní jsou ze zlaté doby čínské poezie, dynasie
Tangů, sedmé až osmé století.
Předmluva - Jejich čínštější tvář a cesta k ní.
Nebyl to úspěch "Zpěvů staré Číny", který mne
přiměl sebrat a vydat tyto Nové zpěvy: mnohem spíše jsem
chtěl v nich zachytit onu čínštější tvář starých
čínských básníků, na niž se nedotalo ve sbírce první. V
ní jsem hledal styčné plochy mezi citovým a obrazovým
světem čínským a evropským (poezie pijácká a válečná) a
snažil se ji vyjádřit způsobem přizpůsobeným evropské
vnímavosti; tady chci jak výběrem témat tak tvarově ukázat
čtenáři jejich čínštější tvář. ...
V Praze v listopadu 1940, Boh.Mathesius
Třetí zpěvy
staré Číny - první vydání nakladatelství
Melantrich v říjnu 1949 - 20 tisíc výtisků.
Chronologie autorů
Wei Čuang, rozhraní 8. a 9. století po Kristu
Kuan Han-Č'ing, 13. století
Poslední vládce Li, 936-978
Po Čü-i, 772-846
Fan Čung-jen, 989-1052
Wang Jü-č'eng, zemřel 1001
Paní Huang, není známo
Wang An-ši, 1021-1086
Su Tung-p'o, 1036-1101
Č'ing Kuan, okolo1086-1100
Šao Jung, 1011-1077
Seng Liang-fu, neznámo
Ču Hsi-čen, neznámo
Wang Jen-sou, neznámo
Li Po, 701-762
Tu Fu, 712-770
T'ao Jüan-ming, 365-427
Závěr ke Zpěvům staré Číny do
Jaroslav Průška
Text je silně poznamenán dobou vzniku, vybral jsem jen
některé pasáže.
... Staré čínské myšlení bylo
ovládáno představou řádu (li) a harmonie (ho) v níž měla
žít společnost v souladu s přírodou. Každý čin
porušující soulad narušoval nejen společnost, ale i
přírodu. (hospodářství záviselo do značné míry na
vodních pracích a každá anarchie měla vzápětí za
následek neúrodu a hladomor). Proto i z umění měly a musely
být vyloučeny všechny prvky rozkladné, umění mělo
zušlěchťovat člověka, ukazovat jeho krásu a důstojnost.
Celé umění mělo sloužit žen, humanitě, skutečnému
lidství. Umění bylo podrobeno přísné cenzuře morální ve
smyslu společenském. Poezie na rozdíl od poezie evropské
neměla opěvat vášeň erotickou, chorobné city a instinkty,
či touhu po moci, nebo snad skládat hymny na mocné tohoto
světa. Jediným ideálem všeho starého klasického umění byl
dobrý, vyrovnaný člověk a čínská poezie proto zachovávala
onu uměřenost, smysl pro reálno, a pravou, třeba méně
blýskavou a vábivou krásu, jež je základním příznakem
umění vpravdě klasického.
Ve staré společnosti byly tyto ideály pouhými ideály, neboť
skutečnost byla zcela jiná. Žít jimi mohl jen ten, kdo třeba
jako T'ao Jüan-ming dovedl odmítnout "hrbit se pro
několik měřic rýže" a stáhl se do ústraní, kde žil
mezi svými prostými přáteli - sedláky. Přesto tyto ideály,
vyslovované nejlepšími duchy Číny, byly v podstatě ideálem
mas selského lidu. Studujeme-li lidovou poesii čínskou,
vidíme, jak blízko je tato slovesnost poesii největších
géniů Číny. Staří básníci věnovali srozumitelnosti a
lidovosti velkou péči. Víme, že např. Po Čü-ji z t'angské
doby dával své číst verše staré chůvě a upravoval každý
výraz, kterému nerozuměla. ... I v pozdější době např.
básníci cz'i v sungské době viděli největší
úspěch svých básní, když zlidověly a staly se lidovým
popěvkem. Mnohé jejich básně se zachovaly jen jako vložky v
lidových vyprávěních (povídkách) a často již jen
anonymní básně. ...
Nápadným jevem v dějinách čínské literatury je naprostá
převaha poezie lyrické nad epickou. Čína ze staré doby nemá
žádného eposu a její literatura začíná sbírkou lyrických
básní "Kniha písní" - Ši-čing. ...
Ráz básní je ovlivněn i rázem čínského starého jazyka. V
tomto jazyce jsou jednoslabičná slova neměná a funkce je
dána až jeho polohou ve větě. Mimo větu se nerozlišují
gramatické kategorie, slovo není ani podstatným jménem,
přídavným jménem či slovesem, či lépe řečeno je vším.
Čínská slova mají obecnější význam než naše. Např .
slovo niu znamená vola a též zacházeti s někým jako
s tažným zvířetem. Slovo nü - žena, je také
obecnější. Ve spojení nü-hai-czi s významem "ženské
dítě", "dcerka" se stává přídavným jménem.
Také slovesa jsou mnohem obecnější. Třeba slovo
fei - letět se neodlišuje ani formou či platností
mluvnickou do šu - strom nebo huang - žlutý. Je to
představa letu a létání v nejobecnějším smyslu. Čínské
sloveso neumí vyjádřit ani čas, ani rod ani číslo ... .
Již tímto způsobem vyjadřování jeví se v čínštině
děje spíše toliko jako vlastnosti než věčně měnlivé
stavy. Nebudeme daleko od pravdy když budeme onen klid
dýšící z čínské literatury vysvětlovat odlišnou
strukturou jazyka.
Ještě bychom se měli o tónech, které dodávají čínské
větě neobyčejné melodičnosti a jsou významným stavebním
materiálem pro poezii. Každé čínské slovo se vyslovuje v
jednou za čtyř (ve starém jazyce jich bylo dokonce pět)
tónů. Čínské verše, i když šlo o básně a nikoli
vysloveně písně, se recitovali zpěvně, eventuelně k
doprovodu některého hudebního nástroje.
... Velikou důležitost má i zvláštní čínská fonetika.
Charakteristickým rysem čínštiny je neobyčejné množství
dvojhlásek, kontrastující s poměrnou chudobou souhlásek.
Ještě příznačnějším pro tento jazyk je neobyčejná
pravidelnost, mohli bychom říci schematičnost ve fonetické
struktuře slabiky - slova. Vedle slov ča, č'a, čan, č'an,
čang, č'ang mám odpovídající řadu ta, t'a, tan, t'an,
tang, t'ang, a podobně máme řady s náslovným k, p a
jednoduché, neaspirované řady s h, f atd. Tyto neobyčejně
malé rozdíly mezi slovy vedly k vytříbení citu pro volbu
slov. Neobyčejně pravidelná struktury čínštiny vedla k
obecné schematizaci, tak příznačné pro celé čínské
myšlení, a současně navozovala představu pravidelnosti,
rytmu a balance, které ovládají čínská umění.
Třetí sbírka Mathesiových Zpěvů zachycuje tři stádia
vývoje čínské poezie od vrcholné doby klasické čínské
poezie za dynastie T'angů, přes písně c'zi až k poezii
zlidovělé. Za reprezentanty nejvyšší formy jsme vybrali
básníky Li Po a Tu Fu. Li Po zosobňuje geniální rozmach,
rozkoš, vtip, onen základní optimismus a přitakání životu.
Tu Fu pak zosobňuje tragické zkušenosti, onu bolest a
zármutek čínských mas, deptaných věčnými občanskými
válkami a strašnými přírodními katastrofami. Druhé
stádium charakterizují básně c'zi, které vznikly ze
staršího typu básní ši jež měly velice přísnou osnovu
tónovou a rýmovou a byly poněkud monotonní. Básně c'zi byly
skládány vždy na určitý známý nápěv, měly rozmanitou
délku veršů a velmi složité rozvrstvení tónů. Byly
bližší lidovým vrstvám a zlidověly. Básně c'zi většinou
využívaly chudší tématiku, než předchozí typ ši..
Předmluvy: Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny, Třetí zpěvy staré Číny , Nahoru, Zpět